Historie kytary - 2. část

Autor: jirka kyncl, vytvořeno: 21.07.2016

Jméno kytara pochází ze starověkého sanskrtského slova pro strunu – „tar“ (jde o jazyk, ze kterého se vyvinuly jazyky pro střední Asii a Indii). Mnoho-strunné lidové nástroje existují ve Střední Asii v téměř nepozměněné podobě po tisíce let dodnes. Mnohé z nich mají názvy, které končí „tar“ s předponou, která označuje počet strun.

Dvě je Sanskirtsky „dvi“ moderní Perštinou „do“ – dotar je dvoustrunný nástroj nalezen v Turkestánu
Tři je Sanskirtsky „tri“ moderní Perštinou „se“ – setar je třístrunný nástroj nalezen v Persii
Čtyři… „chatur“ …… „char“ – chartar je Perský čtyřstrunný nástroj

Indický Sitár - Téměř jistě si propůjčuje perské jméno třístrunky setar, ale v průběhu staletí se vyvíjí do zcela nového nástroje podle jejich vlastních estetických a kulturních ideálů. Tanburíny a harfy se díky obchodníkum a mořeplavcům šířili po celém starověkém světě. Čtyřstrunný perský chartar se tak rozšířil do Španělska, kde se jeho stavba a forma poněkud pozměnila – získal dvojice stejnozvučných strun místo strun jednotlivých a stal se známým jako quitarra, nebo také chitarra.

Jak jsme si tedy řekli, prapůvodní předci kytary přišli do Evropy z Egypta a Mezopotámie. Tyto původní nástroje měly nejčastěji čtyři struny – název je tedy odvozen ze starého perského chartar (čtyři struny). Mnoho různých variací je k vidění ve středověkých ilustrovaných rukopisech, jsou také vytesané do kamene v kostelích a katedrálách – od dob Říma až po středověk.

Šest strun

Na začátku renesance se čtyřstrunná (čtyři stejně laděné páry) kytara stala dominantním nástrojem, alespoň ve většině Evropy. Nejdříve zapsaná chitarra byla v 16. Století ve Španělsku. Guitarra battente (menší než klasická kytara je opatřena čtyřmi většinou však pěti strunami) se poprvé objevila v Itálii zhruba ve stejné době a postupně čtyřstrunnou nahradila. Standartní ladění se již ustálilo na A,D,G,B,E stejně jako pět nejvyšších strun moderní kytary. Společně s kytarou se vyvíjela i loutna, kdy krk měl zřídka více než 8 pražců. Postupně počet vzrostl na 10 a pak na 12 pražců. Šestá struna byla přidána do italské guitarra battente v průběhu 17. Století a tvůrci kytar po celé Evropě tento trend následovali.

 

 

https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Chitarra_battente_(2).jpg

 

Dnešní podoba

Při přechodu na šesti strunné nástroje se často ten samý nástroj jen nově vypletl více strunami. Jednalo se o poměrně jednoduchý úkon, přepracovalo se jen uchycení strun. Na počátku 19. Století se už kytara začíná velmi podobat té dnešní. Nástroje byly jen menší s poměrně úzkým tělem. Moderní klasická kytara získala současnou podobu, když španělský výrobce zvětšil velikost těla, změnil proporce a představil revoluční vzor „fan“, kolem roku 1850. Jeho konstrukce diametrálně zvýšila hlasitost, zlepšila tón a velmi brzy se tato konstrukce stala standardem. Tato zůstala v podstatě beze změny až do dnešního dne.

 

https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Guitarra_%C3%BAsica_de_Barcelona.jpg

 

Zhruba ve stejné době, kdy Torres začal dělat své průlomové kytary fan ve Španělsku, vyrobil (německý imigrant do USA) Christian Fredrich Martin kytary s technologií (systém dřevěných vzpěr, které podporuje ozvučnou a zadní stranu těla kytary). Kovové struny se staly široce dostupné až kolem roku 1900. Ty přislíbily mnohem hlasitější zvuk kytary, ale zvýšilo se i napětí mezi konci upevnění strun, kterému Torresova fan kytara přestala odolávat. Posílená X-braced technologie se v tomto případě osvědčila a stala se průmyslovým standardem.  

 

https://en.wikipedia.org/wiki/C._F._Martin_%26_Company

 

Kovové struny

Na konci 19. Století Orville Gibson sestavil kytaru s oválnými akustickými otvory, kovovými strunami a tělem podobnému spíše čelu. Na začátku 1920 návrhář Lloyd Loar se přidal k jazzové Gibsonově kytaře a zdokonalil její ozvučnou stranu (f-otvory) a ukotvení strun.

 

https://en.wikipedia.org/wiki/Gibson_L-5


Postupem času bylo třeba zvuk kytary ještě zesílit. Zesílit zvuk se po roce 1920 pokoušelo pomocí vestavěných mikrofonů či gramofonových přenosek. Do roku 1936 se ale setkávali jen s malým úspěchem. V tomto roce ale Gibson představil revoluční model  již s klasickým snímačem ES - 150, který Charlie Christian proslavil.  


https://en.wikipedia.org/wiki/Charlie_Christian

 

Zpět na všechny články

Historie kytary - 1. část

Autor: jirka kyncl, vytvořeno: 21.07.2016

Šperky - Výrobky inspirované kytarou

Autor: jirka kyncl, vytvořeno: 22.11.2015