Struny na kytaru - podrobný průvodce

Kytarové struny jsou základní součástí každé kytary a jsou naprosto zásadním faktorem kytarového zvuku. I přesto se hodně kytaristů výběrem strun moc nezabývá a prostě si vždycky nějaké koupí, nejspíš stejné jako pokaždé. Vybrat si dobré (což je do jisté míry subjektivní) struny je dlouhodobý proces, který vyžaduje zkoušení, pozorování a vyhodnocování. Výsledek ale určitě stojí za to - ať už jde o pohodlí při hře nebo spokojenost se zvukem.
V tomto článku vás chceme seznámit se základními informacemi o strunách na akustické a elektrické kytary a praktickými radami při výběru a údržbě strun. Po jeho přečtení by pro vás struny na kytaru měly být něčím víc než jen nezbytnou součástí kytary a měli byste vědět, co vše vás u strun může potkat.
Struny jsou primárně rozděleny podle typů kytar a sice struny pro elektrickou kytaru, struny pro akustickou kytaru a struny pro klasickou kytaru. První dva typy strun jsou kovové, poslední jmenovaný je vyroben z nylonu. Je potřeba dbát na to, abyste například na akustickou kytaru nenavlékali struny určené pro kytaru elektrickou. Ono to nějak hrát bude, ale výsledek nebude valný. Samozřejmě jednotlivé základní typy mají hodně podtypů a provedení a o tom bude právě další text.

Klíčové faktory ovlivňující zvuk struny

Při hře na kytaru (obdobně i u jiných strunných nástrojů) vzniká zvuk tak, že trsátko nebo nehet zabere za strunu a tím ji rozkmitá. Podle toho, jak je struna napnutá a jak je dlouhá, vzníká různě vysoký tón. Právě kmitání struny je pro tón zásadní. Ovlivňuje ho samotný úder trsátkem, konstrukce kytary, na které je kytara natažena, a v neposlední řadě materiál a způsob, jakým byla struna vyrobena. Vlastnosti samotných strun si vezmeme pod drobnohled nyní. Pro zvukové vlastnosti struny jsou důležeté tyto faktory:

Tloušťka

Struny na elektrické a akustické kytary se vyrábějí v různých tloušťkách (někdy se také používá pojem síla struny). Můžeme se setkat s označením extra tenké struny, tenké struny, středně tlusté… Tato označení jsou však trochu zavádějící, protože například u elektrické struny jsou tenké struny něco trochu jiného než u akustické kytary, jelikož na akustické kytary se dávají struny zpravidla o něco tlustší. Z toho důvodu je lepší tloušťku strun označovat pomocí nějakého měřítka.
Zavedlo se značení v palcích, kdy se tloušťky strun pohybují od 0,008 do 0,056 palce (označuje se též .008 a .056). Pro zjednodušení se také často uvádí jenom označení první struny z celé sady a to ještě jenom zkráceně. Když přijdete do obchodu a řeknete třeba, že chcete struny “11” (jedenáctky), prodejci je jasné, že chcete sadu strun, kde nejtenčí struna E má průměr 0,011 palce.
Sady strun (pro všech šest strun kytary - E, A, D, G, H, E) pak mohou vypadat nějak takto:
Zjednodušené označení Struna E Struna H Struna G Struna D Struna A Struna E (tlustá)
8 0,008 0,01 0,015 0,021 0,03 0,038
9 0,009 0,011 0,016 0,024 0,032 0,042
10 0,01 0.013 0,017 0,026 0,036 0,046
11 0,011 0,015 0,018 0,026 0,036 0,05
12 0,012 0,016 0,02 0,032 0,042 0,054
13 0,013 0,017 0,026 0,036 0,046 0,056
Pak existují ještě hybridní sady strun, které obsahují první tři struny z nižší sady a druhé tři z vyšší. Když řeknete, že hrajete na “hybridy 9-10”, znamená to struny o těchto tloušťkách:
0,009, 0.011, 0,016, 0,026, 0,036, 0,046
U strun pro klasickou kytaru je situace malinko odlišná, tam není až tak důležitá tloušťka jako spíš tvrdost, i když i zde bývají struny často označovány i pomocí tloušťky. Existují tři základní kategorie tvrdosti:
  • Měkké struny
  • Středně tvrdé struny
  • Tvrdé struny

Pár postřehů, které platí o tloušťce strun:

  • Tlustší struny déle vydrží, netrhají se tolik, jsou vhodnější pro přelaďovaní, lépe drží ladění a mají delší dozvuk.
  • U akustických kytar zní tlustší struny hlasitěji.
  • Tenčí struny jsou vhodnější pro začátečníky, protože jsou měkčí, snáze se vytahují a začínající hráče tolik nebolí prsty.

Materiál

Pro elektrickou kytaru

  • Niklovaná ocel (nickel-plated steel) - struny zní jasně a mají dobrý atak. Ocel má dobré vlastnosti pro snímání elektromagnetickými snímači. Nikl na povrchu struny zvyšuje odolnost vůči korozi, proto jsou struny hodně odolné.
  • Nikl (pure nickel) - další možností jsou čistě niklové struny, které mají malinko teplejší zvuk než niklovaná ocel. Jsou proto vhodné pro klasický rock, blues nebo jazz.
  • Nerezová ocel (stainless steel) - posledním častým materiálem je nerezová ocel, která je odolná vůči korozi. Jsou určeny pro hráče, kteří chtějí ostrý zvuk (např. metal).

Pro akustickou kytaru

  • Bronz 80/20 - 80% mědi, 20% zinku. Struny mají jasný a čistý zvuk, který dobře vyniká i v basových polohách, ale již po několika hodinách hry mohou korodovat a tím ztrácet zvonivost.
  • Fosforová bronz (phosphor bronze) - přidáním fosforu do bronzu se problém s oxidací snižuje, a tím se prodlužuje životnost strun. Na druhou stranu struny již nezní tak jasně.
  • Hedvábí a ocel (silk & steel) - ocelové jádro struny je omotáno hedvábím a na povrchu ovinuto postříbřeným ocelovým drátem. Struny jsou měkčí, mají menší tah a proto jsou vhodné pro menší kytary. Jsou barevně hodně zajímavé.

Struny pro klasickou kytaru

  • Střevo - dříve se vyráběly struny ze střev ovcí a jiných hospodářských zvířat. To již není příliš obvyklé, uvádíme to jen z důvodu ucelenosti článku.
  • Nylon - většina strun pro klasickou kytaru se dnes vyrábí z nylonu. Tři tenčí struny jsou celé z nylonu, tlustší stuny mají pak nylonové jádro a jsou ovinuty kovovým drátkem, nejčastěji stříbřenou mědí.

Jádro

O jádru se mluví v kontextu basových vinutých strun, které se skládají právě z jádra, jež je posléze omotané tenkým drátem. Jádra strun elektrické kytary byla původně niklová, dnes jsou většinou ocelová (viz materiál). U klasických kytar je naopak jádro nylonové.
Jádro struny mívalo dříve kruhový průřez (round core), později ho nahradil šestiúhelníkový (hex core) tvar. Ten je výhodnější proto, že vinutí na něm trochu lépe drží, zakousne se totiž do hran šestiúhelníku a je tak odolnější na posun. Ani dnes nejsou kruhová jádra nějaká výjimka, řada výrobců také stále navíjí ručně.

Metoda navíjení

Vinuté struny jsou zpravidla tři nebo čtyři nejtlustší (záleží na tloušťce strun), tzn. E, A, D a někdy G. Vinuté se jim říká, protože je tvoří takzvané jádro struny, které je omotané zpravidla měkčím drátkem. Vinutí existují tři typy:
  • Kulaté (roundwound) - kolem jádra se omotává drát s kruhovým průřezem. Tyto struny mají jasný a průrazný zvuk, struny takzvaně zvoní. Jde o nejběžnější typ vinutí, který se také nejvíc prodává, je zároveň i nejlevnější, protože se nejsnadněji vyrábí.

  • Ploché (flatwound) - kolem jádra se omotává drát s obdélníkovým - plochým průřezem. Někdy nazývají tyto struny hlazené, protože povrch struny je opravdu hladký. Často jsou využívány v jazzu. Struny nemají tak ostrý a průrazný atak.

  • Půlkulaté (halfround) - je to hybrid obou předchozích typů vinutí.

Pár postřehů ohledně vinutí strun:

  • Kulaté struny mají čistší zvuk, delší dozvuk, více vyšších harmonických a celkově se hodí pro folk, rock nebo pop.
  • Hlazené struny mají delší živonost, teplejší zvuk, vyšší tah a jsou vhodné pro jazz nebo blues.

Potah strun

V roce 1997 společnost Elixir výrazně ovlivnila odvětví kytarových strun, a to zavedením "potažených strun". Struny byly pokryty tenkou polymerní vrstvou, která chránila kov strun před škodlivými látkami, jako je olej, pot, špína a zbytky kůže. Struny tak vydrží mnohonásobně déle, malinko však ztrácí na jasnosti a mají kratší dozvuk. Také ostatní výrobci našli v tomto přístupu něco zajímavého a firma Elixir už není zdaleka jedinou.

Známí výrobci strun

Výrobců kytarových strun je poměrně dost, určitě ale natrefíte na několik známých značek, od kterých budou struny vždy držet nějaký standard.
  • D'Addario patří mezi nejstarší výrobce strun v tomto seznamu. Rodina D'Addario se zabývala výrobou nejrůznějších šňůrek, lanek a strun již v 16. století. Začínala v malém zemědělském městě v Itálii, v průběhu let se rozšířili a nakonec se přestěhovali do New Yorku. V roce 1956 se D'Addario stala jednou z prvních společností, která začala vyrábět moderní struny pro elektrickou kytaru. Dnes je D'Addario pravděpodobně nejvlivnějším výrobcem strun na světě, neboť mají struny téměř pro jakýkoli nástroj, na který pomyslíte.
  • Ernie Ball se zabýval výrobou strun pro elektrické kytary již v padesátých letech 19. století, kdy se seznámil s Leo Fenderem. Jeho nejvýznamnějším přínosem je nepochybně řada elektrických kytarových strun Super Slinky. Byly vyvinuté již v roce 1962 a dnes jsou možná nejvíce rozpoznatelnou značkou strun jakékoliv kytarové dílny.
  • Martin & Co Guitar Company dělá jedny z nejlepších strun pro akustické kytary. Jejich struny na elektrickou kytaru nejsou tak populární, ale své místo na trhu rozhodně mají.
  • GHS, společnost pojmenována podle původních zakladatelů (Gould, Holcomb a Solko), vyrábí struny pro všechny druhy nástrojů od roku 1964 v Battle Creek v Michiganu.
  • Fender - Jejich jméno je pravděpodobně nejvíce spojené s elektrickou kytarou. Vyrábí i jiné kytarové příslušenství špičkové kvality a stejně tak jejich struny stojí za to.

Praktické rady na závěr


Podle čeho vybírat struny

Pokud nemáte moc zkušeností, podívejte se na nějakého kytaristu, který se vám líbí, a zjistěte si, na co hraje. Jako začátek to může být fajn. Další postup je vyzkoušet podobné struny (struny s podobnými parametry) od jiných značek a porovnat zvuk, pohodlí při hraní a také to, jak vám struny dlouho vydrží.
Důležitým parametrem je také cena, naštěstí na trhu je strun opravdu dost a struny s podobnými vlastnostmi se dají sehnat v různých cenových relacích.

Jak často měnit struny

Na to neexistuje jednoznačná odpověď, každý na to má trochu jiný názor. A někomu vydrží struny prostě déle. Můžeme si tak spíš říct, co má na opotřebování zásadní vliv, jak poznat staré struny a jak životnost prodloužit.
Struny nejvíc opotřebovává vlhkost, ať už počasí nebo potu z prstů při hraní. Dalším faktorem je hra samotná - zabírání do strun, vytahování strun, přelaďování atd. Staré struny se vyznačují tím, že mají malý dozvuk, nehrají správně nahlas a nedrží správný tón (tón klesá nebo se intonace mění). Na hodně starých strunách si všimnete také oxidace nebo přímo koroze.
Životnost strun se dá prodloužit kvalitní péčí. Existuje mnoho přípravků, kterými se struny po hraní potírají za účelem zbavit struny nečistot. Strunám (ani celé kytaře) nedělají dobře změny teplot a vlhkosti. Rovněž platí, že tlustší struny se kazí méně.

Obecné tipy

  • Kupujte struny v sadách a ne po jedné, ušetříte a vyměníte struny všechny najednou.
  • Používejte spíš tlustší struny, mají lepší zvuk a vydrží déle.
  • Zkuste vyzkoušet různé typy strun a porovnat je, zaměřte se na pocit ze hry, zvuk kytary a styl, který hrajete.